Nový Jeruzalém (Zjevení 21:1-22:5)
Boží chrám je jedním z velkých témat napříč Biblí (Gn 1-3; Ex 25-42; 1 Kr 6-9; Ez 40-48; J 1; 15; Zj 21-22). Proto je přirozené, že se s ním setkáváme i na závěr Bible, v knize Zjevení 21:1-22:5. (Pokračování textu…)


Odkud se v nás bere “přirozená” náklonost považovat duševní sféru jako ideální a neposkvrněnou? Proč se snažíme nasměřovat k duchovnímu procitnutí a osvícení? V tomto ohledu pak tělo nebude jen dočasnou přestupní stanicí na cestě, ale zároveň přítěží.
Je “tam nahoře”, v jiné dimenzi, nebo dokonce v jiném vesmíru? Nebo je v přírodě, v energii,… prostě kdekoli jinde kolem nás? Věda s postupným úspěchem pročesává velké vzdálenosti vesmíru, ale i mikrosvěta, avšak nikde Boha nezahlédla. Tím se vyčerpala veškerá doslovnost představ o tom, kde Bůh přebývá nebo jak existuje.
Jako společnost si velmi ceníme vztahy a zvláště lásku. Láskou přebíjíme všechny ty strohé a tvrdé argumenty zákonů a omezení. Je to však důsledná Ježíšovská praxe nebo extrém?
Hebrejština a řečtina jsou původní jazyky Bible. Jejich porozumění není nutné k pochopení Bible. Pána Boha lze poznat i z našich překladů. Proč tedy studovat Písmo v původních jazycích?
Symbol ryby. Je nám celkem známý, protože jej vídáme v nejrůznějších podobách – na autech, přívěšcích, obrázcích nebo různých dalších vyobrazeních. Není to ale žádný samozvaný symbol: “Teď budeme používat rybičku a to bude znamenat, že jsme Křesťané”. Naopak. Nese v sobě ústřední výpověď křesťanské víry. 
