Roční archivy: 2011

Nedávno jsem objevila ve vlasech první stříbrné zatřpytění. To jeden vlas začala hnědá nudit a tak se rozhodl, že od půlky už bude jenom bílý. Chvíli jsem přemýšlela, jestli se ho mám zbavit, když přestal poslouchat, nebo ho zakamuflovat strategickým umístěním pěšinky, ale pak mi došlo, že se postupně vzbouří všechny. Stejně jako děti v pubertě.

„Ty se zlobíš?“ vytrhuje mne kolegyně z mých úvah nad tímto zásadním tématem.

„Ne, proč?“

„Že se tak mračíš.“

„Ale vůbec ne, to já jen tak usilovně přemýšlím,“ zkouším se vymluvit.

Mračím se? Tak to pozor! Ani pleť už není to co bývala a útoky na můj obličej už dávno chystají vrásky. Co s tím? (Pokračování textu…)

Bůh je zdrojem života, moudrosti a radosti. Snaží se zjevit se nám v nejhlubších a nejněžnějších lidských vztazích, jaké může lidské srdce poznat. Ty však mohou lásku Boží k nám znázornit jen nedokonale.

Bůh stvořil člověka naprosto svatého a šťastného. Krásná země nenesla stopy úpadku, ani stín zla. Teprve přestoupení zákona Božího – zákona lásky – přineslo trápení a smrt. Přesto i v utrpení, které přichází jako následky hříchu, se projevuje láska Boží. I když svět padl do hříchu, není díky Boží milosti stále jen místem bídy. V přírodě samé nacházíme poselství naděje. I na bodlácích jsou květy a trní je poseto růžemi.

“Bůh je láska” je napsáno na každém rozvíjejícm se poupěti, krásné květy, nádherně zbarvené, provoňující vzduch svými vůněmi, majestátné lesní stromy se svým bohatým, sytě zeleným listovím – to všechno podává svědectví o laskavé otcovské péči našeho Boha a o jeho touze učinit své děti šťastnými. (Pokračování textu…)