Boží chrám je jedním z velkých témat napříč Biblí (Gn 1-3; Ex 25-42; 1 Kr 6-9; Ez 40-48; J 1; 15; Zj 21-22). Proto je přirozené, že se s ním setkáváme i na závěr Bible, v knize Zjevení 21:1-22:5.
Zde se opět, jako v celé knize Zjevení, s Janem setkává anděl a tentokrát mu ukazuje nový Jeruzalém (Zj 21:9). Jan jej začne popisovat. Popis jednoznačně vyobrazuje něco výjimečného. Nicméně důležité je, co Janův popis zakončuje: “Avšak svatyni jsem v něm neviděl, neboť jeho svatyní je Pán Bůh Všemohoucí a Beránek. A to město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby mu svítily. Ozářila ho Boží sláva a jeho lampou je Beránek” (Zj 21:22-23)
Ve skutečnosti je celé město svatyní svatých. Podle toho, jak je popsaná svatyně svatých v Šalamounově chrámu, má mít délku, šířku a výšku vždy stejnou (1 Kr 6:20). Je to pravidelná kostka.
V historii byl vždycky vstup do chrámu nebo svatyně svatých nějak omezen. Nyní mají všichni neomezený přístup, aby mohli být s Bohem.
Vyzařující Boží sláva (Zj 21:11a) je znakem Boží přítomnosti, která je naprosto oslňující a bezprostřední. Brány ze všech stran jsou symbolem naprosté otevřenosti města, aby mohl vejít každý, protože nehrozí žádné nebezpečí (Zj 21:25.27) (Na noc se brány zavíraly, právě kvůli hrozícímu nebezpečí).
Bůh celou historii lidstva touží po kontaktu. Společenství s člověkem byl jeho prvotní záměr, který byl však zmařen hříchem (Gn 3:8). V průběhu dějin se Pán Bůh snažil tento kontakt obnovit (Ex 25:8). Člověk na to ne vždy stejně vstřícně reagoval. Nicméně, i přes to vše, Pán Bůh svůj záměr a plán dokončí. A my kteří také toužíme po bezprostřední Boží přítomnosti, ji zakusíme. To je Boží touha a nabídka pro nás. Máme v Boha v nebesích, který s námi stále počítá.
