Možná už jste slyšeli tvrzení, že křesťanství není náboženstvím ani filozofií. Pojmy nejsou sami o sobě špatné, ale abychom skrze ně mluvili o křesťanství, museli bychom toho doplnit více. Vhodnějším a bližším popisem je například přátelství.
Když teď mluvíme o přátelství, máme na mysli docela konkrétní podobu přátelství mezi dítětem a rodičem (mluvíme zde o zdravém a zralém vztahu). Toto přátelství je odlišné od toho, které máme například se svými vrstevníky. V tomto přátelství jsou zahrnuty hluboké city i úcta. Podobné je to i ve vztahu k Bohu.
Pán Bůh pro nás není kamarád z ulice, abychom se s ním tak bavili. Zároveň ale není někým, ke komu bychom měli dodržovat určitý neosobní odstup. Je právě tím přítelem jak nás může naučit naše dětství a později rodičovství. Lidský život má být velkou Boží učebnicí.
Takový vztah měl i Pán Ježíš s Otcem zde na zemi. Nikdy s Otcem nemluvil tak, jako by spolu hráli fotbal na ulici. Zároveň s ním ale nemluvil jako s nějakým vysokým státníkem. Mluvil s ním tak, jako syn se svým rodičem – s láskou a úctou.
Co se týče člověka, je křehký, dělá hlouposti a zlobí. To všechno do těchto vztahů také patři. Bůh s tím počítá a snaží se člověka pozvednout a vychovat. Bůh člověku dává spásu a ukazuje mu cestu s Kristem vepředu.
Bohužel musíme uznat smutnou realitu dneška, kdy rodiny spíš často nefungují. Rodiče a děti na sebe navzájem nemají čas nebo je na dětech vykonáváno nějaké násilí.
Nicméně pořád doufám, že je tento obraz srozumitelný a nejlépe vystihuje o čem křesťanství je. Je o přátelském vztahu mezi Bohem a člověkem, které je velmi podobné přátelství mezi dítětem a jeho rodičem.
Převzato z https://www.facebook.com/biblelexicon
