michals dne 3.4.2016

Každý člověk má přirozeně rád, když s ním ostatní jednají férově a dodržují se dohody. Bohužel tento pohled spousta lidí kolem nás nesdílí. Člověk si už zvykl, že to tak na světě chodí. Co ale v případě, kdy “podobně” jedná i Bůh?

Ježíš vypráví jedno podobenství o tom, jak věci fungují v jeho království (Mt 20:1). Vypráví ho učedníkům v kontextu Petrovy otázky, co z toho učedníci budou mít, že opustili vše pro Ježíše (Mt 19:27). Ježíš jim odpoví a na konci své odpovědi pronese, že “mnozí první budou poslední a poslední první” (Mt 19:30). Na toto navazuje Ježíšovo podobenství o dělnících na vinici.

Podobenství je velice jednoduché. V závěru se ukáže, že vlastně odměna není dána výkonem dělníků, ale vůlí hospodáře. Hospodář si to chce udělat podle sebe, protože chce být ke všem stejně dobrý (Mt 20:15). Nejde tady o to, že ten kdo udělal tu nejprestižnější, nejvýznamnější práci, bude za to náležitě odměněn (Mt 20:12). Ale odměnu mají získat všichni, kdo přijali pozvání k práci.

Podobenství je vysvětlením Ježíšova výroku o prvních a posledních z Mt 19:30. Gramaticky to naznačuje verš Mt 20:1, kde předložka “neboť” uvádí zdůvodnění, a Mt 20:16, kde příslovce “tak, takto” označuje způsob, kterým právě podobenství.

Vysvětlením principu Božího království “první budou poslední a poslední budou první” Ježíš učedníkům ukazuje pravou podstatu předních pozic. Žádné přední pozice neexistují. To, co má hodnotu je pomoc, která se realizuje ve službě bližním. Později učedníkům řekne: “kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem; a kdo by chtěl být mezi vámi první, bude vaším otrokem. Stejně jako Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.” (Mt 20:26-28).

Sdílet:
Share